akce školy

O Velikonocích - březen 2016

Zapomenuté Velikonoce – pohyblivé svátky

Velikonoce patří k vrcholům církevního roku a pro křesťany byly vždy nejdůležitějšími svátky. Jsou oslavou zmrtvýchvstání Krista po jeho ukřižování. Se svátkem jeho narození, které se slaví o Vánocích představují hlavní osu liturgického roku (Liturgie – je souhrn bohoslužeb a obřadů). Noc, kdy Kristus vstal z mrtvých, se začala označovat jako Velká noc, noc největšího tajemství – odtud název Velikonoce.

Toto období také souvisí s příchodem jara, slunce a tepla a má mnohem starší tradici již z pohanské doby. Některé ritualy keltů, germánů a slovanů se zapsaly i do našich tradic a zvyků.

Před Velikonocemi je období půstu, které trvá šest týdnů. Předvelikonoční půst začíná každý rok v jiný den. Trvá 40 dnů a jeho konec zasahuje až do velikonočních svátků.

Strava se v tyto dny omezovala na jednoduchý bezmasý jídelníček. Po celou tuto dobu se nekonaly žádné zábavy, svatby a platil i zákaz milostných nočních schůzek. Bylo to období pokání, sebezpytování, rozjímání a vlastně přípravy těla i duše na nejdůležitější svátek roku Velikonoce.

Počátek půstu byla ,,Popeleční středa“( letos 10.2.) – popeleční ? – připomíná pomíjivost pozemského života ,,Prach jsi a v prach se obrátíš“. Symbolický popel se získával z pálení posvěcených kočiček (květů) z větviček vrby jívy.

Poté následovaly postní neděle. Každá se označovala jinak a celkem jich bylo šest.

PRVNÍ- Černá – INVOCABIT – ženy kvůli půstu odkládaly pestré oděvy a nahrazovaly modrou nebo černou.

Z jídel je nejznámější pučálka (naklíčený hrách, který se zapékal v troubě ) a preclíky s mákem a solí.

DRUHÁ - Pražná – REMENISCERE – JMÉNO SE UJALO PODLE POKRMU, který se připravoval z nedozrálého obilí, které se pražilo na pánvi- tedy pražmo.

TŘETÍ – Kýchavná – OCULI – věřilo se , že kolikrát se tento den kýchne, tolik let bude žít.. Kýchání se záměrně vyvolávalo bylinkami nebo šňupacím tabákem. Vše dokresluje známé rčení pří kýchnutí ,,Pozdrav Pán Bůh“.

ČTVRTÁ – Družebná – LAETARE – v tento den se uvolňovala přísná pravidla a lidé se mohli scházet, pobavit se a zatancovat. Někde chodíval družba se ženichem na seznamovací návštěvu do domu budoucí nevěsty.

PÁTÁ – Smrtná - JUDICA – v kostelech se zahalovaly kříže a v některých oblastech se vynášela smrt (Morana). ,,Smrt jsme vám vynesli, nový líto přinesli“

ŠESTÁ – Květná – PALMARUM – podle památného Kristova vjezdu do Jeruzaléma. Obyvatelé ho vítali palmovými ratolestmi. U nás tuto funkci převzaly větvičky jívy nebo jiných stromů. Zhotovovaly se z nich malé křížky pro ochranu.

,,Líto, líto, líto, kdes tak dlouho bylo“ – vítání jara

Tradiční líta se vyráběla z jívových ratolestí. Nebo z malých smrčků , bohatě zdobených bílými vajíčky na šňůrce, svatými obrázky a panenkou z hadříků na vrcholu.

Poslední týden před Velikonocemi se nazývá pašijový. Začíná Květnou nedělí a končí Velikonočním pondělím.

V tomto týdnu jsou významné dny, které počínají ŠKAREDOU středou – prý v tento den podle legendy Jidáš zradil Krista. Podle lidových tradic se v tento den nesměl nikdo mračit, jinak by mu to zůstalo po celý rok.

ZELENÝ čtvrtek – název je odvozen od zeleného roucha užívaného v kostele a také podle stravy. Jedl se hrách, špenát, jarní bylinky, zelí a peklo se pečivo z kynutého slaného těsta tzv. JIDÁŠE – které mělo tvar placek, preclíků, figurek.

V tento den zvonily kostelní zvony naposledy a hned nato,,odlétly do Říma“ a zůstaly tiché až do soboty.

Jejich hlas na venkově nahradily ŘEHTAČKY A KLAPAČKY.

VELKÝ pátek – ukřižování Ježíše. Je den smutku, má to být nejtišší den v roce. V tento den by se nemělo kopnout do země a pracovat. A v mnoha domácnostech se i málo mluvilo.

Věřilo se, že motlitby a věštby mají zvlášť velkou moc.

BÍLÁ sobota je to poslední den dlouhého půstu a název je odvozen podle bílých oděvů těch, kteří byli pokřtěni a přijati do církve. Byl to čas naděje i radosti a páteční ticho vystřídalo zvonění kostelních zvonů. Hrála hudba zpívalo se a světil se oheň - symbol přechodu zimy do jara. Z tohoto pohanského rituálu církev žehná světlem.

Chodníčky lásky – od Vzkříšení do Velikonoc měli svobodní chlapci možnost vyznat lásku děvčeti.Chodníčky se označovaly vysypáváním nebo poléváním směrem k domu své milé.

HOD BOŽÍ VELIKONOČNÍ –neděle - podle legendy Kristus vstal z mrtvých. Nazýval se Den Páně.

Sloužily se mše, světily se pokrmy a následoval rodinný oběd. Jedlo se jehněčí, velikonoční nádivka, masa s jarními bylinkami, vajíčka, pekly se mazance a beránci.

Také se jezdilo na koních kolem polí a zapichovaly se křížky ze svěceného dřeva, aby zajistily dobrou úrodu.

PONDĚLÍ VELIKONOČNÍ – na tento den se nevážou žádné významné liturgické úkony, není to ani církevní svátek, ale z pohledu lidových zvyků je nejdůležitějším dnem Velikonoc. Především pomlázka (dynovačka, čugar). Nejstarší záznamy o mrskání neboli MLAZENÍ ( ozdravení a proti hříchu) , pocházejí z přelomu 14. a 15. století – hovoří se o šlehání metlami z vrbových proutků. Šlehali se navzájem muži, ženy, chlapci i dívky.

Polévání – OBLÉVAČKA – smysl tohoto zvyku je stejný jako šlehaní, protože voda měla zajistit zdraví a krásu.

Říkalo se : ,, Bude prašivý, kdo nebyl politý .“

Dětská koleda – časem se pomlázka stala doménou dětí a mládeže a začal převažovat způsob kolední obchůzky dům od domu. Koled se zachovalo hodně , tak například:,, Naše zlatá, krásná panno, slepičky vám nesou dávno, vejce pěkný bílý, dejte vejce malovaný, slípka snese jiný.“

,,Dáte- li kus mazance, dostanete mládence, dáte- li kus pečeně, půjdem domů vesele, pak-li nám nic nedáte, tehdy se letos nevdáte.“

,,Hody, hody doprovody, dejte vejce malovaný! Nedáte-li malovaný, dejte aspoň bílý, slepička vám snese jiný, v komoře v koutku, na zeleném proutku.“

Kraslice – malované vajíčko. Nenajdeme nikde tolik různorodých technik zdobení vajíček, jako v Čechách a Moravě (batikování, škrabání, zdobení voskem,, leptání, zdobení slaměnými aplikacemi, lepení sítinou ( dužinou z rostliny JUNCUS - šáší), drátování i okutí (okovaná vajíčka), provrtávání – krajkování)

Červené vajíčko – symbolizuje život, lásku a ochranu

Zelené vajíčko – symbolizuje sílu přírody a prosperitu

Žluté – bohatství a blahobyt

Bílé – nevinnost a čistotu

Ve většině evropských zemí lidé Velikonoce slaví, ale stejně jako u nás ustupuje do pozadí náboženský význam svátku a spíše začíná jít o zábavu a kulinářské speciality.

Ale je dobré skloubit tyto dva způsoby a zamyslet se . Uvědomit si hodnoty života, vzájemné pomoci, lásky k bližnímu a nezapomenout na legendu - lásky, oběti a šance na lepší, kvalitnější , možná skromnější ,ale šťastnější a čistší život.

VELIKONOCE

K Velikonočnímu pondělí patří „pomlázka“ – což je označení jak pro pletenec z osmi vrbových proutků, tak i pro velikonoční nadílku. S pomlázkou měla vstupovat ta nejlepší vůle. Šleháním se přálo šlehanému děvčeti, aby se na ně přenesla pružnost a pohyblivost proutků.

Velikonoční koledy:

Panímámo krásná, Já jsme malý chocholáček,

dejte lžičku másla, přišel jsme si pro koláč,

bude-li to maličko, koláček mi dejte,

přidejte nám vajíčko. jen se mi nesmějte!

Bude – li to ještě míň, Jestli mně ho nedáte,

hodíme to přes komín. vaši dceru nevdáte.

(z Čech) (z Čech)

Velikonoční výzdobu v některých částech školy Vám přibližuje několik obrázků.

Fotogalerie (výzdoba školy):